HD - Dysplasia of hip joints

DYSPLASIA OF HIP JOINT (DoHJ*)

DoHJ* is one of the most watched and most guarded disease in the breeding of pure-bred dogs. It´s about hereditary conditioned incorrect development of hip joints. In contrast to the same disease at humans we cannot diagnose in dogs hip dysplasia immediately after their birth. That is because the formation of hip joint is continuously changing during the growth and also depends on external acting factors. Thus, it is a developmental, not congenital, disease with polygenic inheritance (ie, more affected genes). However in addition to inheritance, external factors also contribute to it´s formation.

The hip joint is formed by the femoral head and the well - called acetabulum. The head is held in the hole thanks to the ligament that connects the two structures and also due to the joint capsule. The formation of the joint may vary morphologically for each breed.

The joints remain stable for only the first 10 to 14 days of animal life. From the point of view of hip development, the first two months after birth are most critical, as they are still soft in the joint because they are formed from cartilaginous tissue. It is later fully replaced by bone tissue in the ossification process. The fastest puppies grow between 0 - 8 weeks after birth, when they have high demands on the quality of milk from the mother in combination with the beginning of the change to feed for puppies. It is necessary to note that the puppy of middle sized breed has birth weight approximately about 0,5 kg and during the growth up to 8 - 9 months he can weighs 20 - 35 kg. Growth speed is really fast and it´s very important to feed really well in excelent quality and try to avoid unnecessary overloading of young animal. Adequately long walks in the countryside are ideal. It is discussed how large participation has the genetic basis on DoHJ and how large participation has the external environment, especially the nutrition and physical stress on the organism. The data for each breed are diverse. I tis generally stated that heavy and large breeds are more affected than small breeds. The genetic basis for the development of hereditary disease is given by the coefficient of heritability (h2). It is a value of 0.0 - 1.0, where 0.0 represents a property or disease that is not hereditary (eg parasitic disease), whereas 1.0 indicates a property or feature whose expression is the result of a genetic basis - the genotype of the individual (color of the individual, overshot, undershot, etc.). Only some hereditary diseases and characteristics of the dog are controlled by multiple genes and the development of the defect is also dependent on a number of environmental factors, the value of the heritability factor is less than 1.0. For different breeds are given different values for DoHJ. For example at German Shepherd crops up the DoHJ in 26 - 58% of cases which is the coefficient h2 = 0,11 - 0,49. The Golden Retriever has an incidence of 20%, which is a coefficient of h2 = 0.44, the Newfoundland Dog has a coefficient of h2 = 0.49, the Bernardine has a coefficient of h2 = 0.40 etc. Thus it means that for example in the case of Bernardine which has the value h2 = 0,40 is the part of genotype which develops dysplasia of hip joints in 40 % and the remaining 60 % is part of the external environment as a nutritional and excercise level. In different sources we can find different values for the coefficient h2 but this doesn´t change the fact that the proportion of genotype in the development of this hereditary disease is mostly smaller than the environmental impact. Because breeding programs are based on the use of individuals with normal or minimally affected hips, but who can continue to transmit unmanifested genetic burden to the offspring, it is probably impossible even to eliminate breeding dysplasia from the breeding selection. It can only reduce the frequency of its occurrence. So there is an important fact that even healthy parents can have diseased puppies! However, this probability is statistically significantly smaller than in parents with dysplasia. Parents with normal hip joints are reported to produce 70-82% of normal offspring, whereas parents with disabilities only 7-37% of normal offspring. The inclusion of DoHJ among developmental diseases means that the development of the disease occurs only during the development / growth of the animal. So this disease is not present at the time of birth of puppies but at people it´s congenital and it´s present at their time of birth. Thus, the puppy is born with a normally developed cartilaginous base of joint, or a healthy joint. In the detection of DoHJ, so-called early diagnosis of HD (hip dysplasia) can help, which unfortunately is not quite common in our conditions. It is the determination of passive freedom or passive laxity of the hip joint. The optimal time for early diagnosis is between 3-4 months of age, but at least around 7 months. Many years of research into passive laxity of the hip has shown that the ability of this method to predict the future development of DoHJ in an animal is very high and the method is therefore quite reliable. This examination method is widely used in the US, but unfortunately this examination is not so common in Europe, but I think it is beneficial for all dog breeders. In our conditions, the HD examination is performed at least 12 months old. At finnish lapphunds from the 15th month of age.

Taken from www.orling.cz 

DKK je jedno z nejsledovanějších a nejhlídanějších onemocnění v chovu čistokrevných psů. Jedná se o dědičně podmíněný chybný vývoj kyčelních kloubů. Oproti stejnému onemocnění u lidí nemůžeme u psů diagnostikovat dysplazii kyčelního kloubu hned po narození, protože k jejímu vzniku dochází až během růstu následkem působení mnoha faktorů. Jedná se tedy o vývojové, nikoli vrozené onemocnění s polygenní dědičností (tzn. ovlivněné více geny). Na jeho vzniku se však podílí kromě dědičnosti i faktory vnějšího prostředí.

Kyčelní kloub tvoří hlavice stehenní kosti a jamka - tzv. acetabulum. Hlavice je v jamce držena díky vazu, kterým jsou obě struktury spojeny a také díky kloubnímu pouzdru. Utváření kloubu se může u jednotlivých plemen morfologicky lišit.

Klouby zůstávají stabilní pouze prvních 10 až 14 dnů života zvířete. Z hlediska vývoje kyčelního kloubu jsou nejkritičtější první dva měsíce po narození, kdy jsou součásti kloubu dosud měkké, protože jsou tvořeny převážně chrupavčitou tkání. Ta je později v procesu osifikace plně nahrazena kostní tkání. Nejrychleji štěňátka rostou mezi 0 - 8 týdnem po narození, kdy mají velké nároky na kvalitu mléka od matky v kombinaci s počínajícím přechodem na krmivo pro štěňata. Je třeba si uvědomit, že štěně středně velkého plemene má váhu při narození zhruba 0,5 kg a během 8-9 měsíců váží 20 - 35 kg. Rychlost růstu je zde opravdu ohromná a je na místě krmit opravdu kvalitně a vyhnout se zbytečnému přetěžování mladého zvířete. Ideální jsou přiměřeně dlouhé vycházky do přírody.

Diskutuje se, jak velký podíl na rozvoji DKK má genetický základ jedince a jak velký podíl má vnější prostředí, zejména výživa a fyzická zátěž organismu. Údaje pro různá plemena se liší, ale všeobecně se uvádí, že plemena těžká a velká jsou více postižená než plemena malá. Podíl genetického základu na rozvoji dědičné choroby se udává koeficientem heritability (h2). Je to číslo o hodnotě 0,0 - 1,0, kde hodnota 0,0 reprezentuje vlastnost nebo chorobu, která není dědičná (např. parazitární onemocnění), kdežto hodnota 1,0 udává vlastnost nebo znak, jejíž projev je výsledkem pouze genetického základu - genotypu jedince (zbarvení jedince, předkus, podkus apod.). Protože některé dědičné choroby a vlastnosti psa jsou kontrolovány větším počtem genů a rozvoj defektu je rovněž závislý na řadě faktorů vnějšího prostředí, je hodnota koeficientu heritability nižší než 1,0. U různých plemen jsou udávané různé hodnoty pro DKK. Např. u německého ovčáka se DKK vyskytuje ve 26 - 58 % případů, což je koeficient h2 = 0,11 - 0,49. Zlatý retrívr má výskyt 20%, což je koeficient h2 = 0,44, novofoundlandský pes má koeficient h2 = 0,49, bernardýn má koeficient h2 = 0,40 atd. Takže z toho vyplívá, že např. u bernardýna, který má hodnotu h2 = 0,40, je podíl genotypu na rozvoji dysplazie kyčelních kloubů 40% a zbytek do 100% - tedy 60% je podíl vnějšího prostředí, jako úroveň výživy a zátěže. V různých zdrojích najdeme různé hodnoty pro koeficient h2, to však nic nemění na faktu, že podíl genotypu na rozvoji této dědičné choroby je většinou menší, než podíl vlivu vnějšího prostředí.

Protože selekční chovatelské programy jsou založeny na používání jedinců s normálními, nebo minimálně postiženými kyčlemi, kteří ale mohou dále přenášet neprojevenou genetickou zátěž na potomky, je zřejmě nemožné i při sebepřísnější selekci dysplazii z chovu zcela vymítit. Lze pouze snižovat četnost jejího výskytu. Z uvedeného vyplývá důležitý fakt, že i potomci nedysplatických rodičů mohou mít dysplazii! Tato pravděpodobnost je však statisticky významně menší, než u rodičů s dysplazií. Uvádí se, že rodiče s normálními kyčelními klouby produkují 70-82 % normálních potomků, kdežto postižení rodiče jen 7-37 % normálních potomků.

Zařazení DKK mezi onemocnění vývojová tedy znamená, že k vývoji onemocnění dochází až během vývoje/růstu zvířete. Není tedy přítomno v době narození štěněte, narozdíl od DKK u lidí, kde jde o onemocnění vrozené. Štěně se tedy rodí s normálně vyvinutým chrupavčitým základem kloubu, neboli zdravým kloubem. Při odhalení DKK může pomoci tzv.časná diagnostika DKK, která bohužel v našich podmínkách ještě není zcela běžná. Jedná se o stanovení pasivní volnosti neboli pasivní laxity kyčelního kloubu. Optimální doba pro provedení časné diagnostiky je mezi 3-4 měsícem věku štěněte, nejpozději však okolo 7 měsíců. Mnohaletými výzkumy zabývajícími se pasivní laxitou kyčle, bylo prokázáno, že schopnost této metody předpovídat budoucí vývoj DKK u zvířete je velmi vysoká a metoda je tudíž dosti spolehlivá. Tato vyšetřovací metoda se hojně používá v USA, v Evropě ještě bohužel není toto vyšetření až tak běžné, ale myslím, že je prospěšné pro všechny chovatele psů. V našich podmínkách se vyšetření na DKK provádí ve stáří minimálně 12 měsíců. U lapinkoir od 15-tého měsíce věku.

Převzato z www.orling.cz