GSDII: Glycogenosis

Glycogenosis (GSDII - glycogen storage disease type II, Pompe disease) is a lysosomal storage disease that has been reported in closely related Scandinavian dog breeds: Finnish Lapphund and Swedish Lapphund and the Lapponian herder. This disease is characterized by defects in glycogen processing leading to accumulation of glycogen in vacuoles of myocardial cells, liver cells and the cells of oesophageal smooth muscle and of cerebral cortex cells. It is caused by deficiency of a specific enzyme alpha-glycosidase active in lysosomes which is needed to breakdown glycogen to glucose in lysosomes. The clinical signs in affected dogs are very severe and include progressive muscular weakness, vomiting caused by oesophageal dilatation, heart disease, myocardial hypotrophy and condition loss. Seppälä et al. (2013) tested the candidate GAA gene and the c.2237G>A mutation that leads to creation of premature stop codon. Due to severity and progression of symptoms, death occurs before 2 years of age in affected dogs, or euthanasia is required.

GSDII is autosomal recessive inherited disease. That means the disease affects dogs with P/P (positive / positive) genotype only. The dogs with P/N (positive / negative) genotype are clinically without any symptom. They are genetically considered carriers of the disease (heterozygotes). In offspring of two heterozygous animals following genotype distribution can be expected: 25 % N/N (healthy non-carriers), 25 % P/P (affected), and 50 % N/P (healthy carriers). Because of high risk of producing affected offspring, mating of two N/P animals (carriers) can not be recommended.

taken from www.genomia.cz 

Glykogenóza (GSDII) neboli Pompeho choroba je lysozomální střádavé onemocnění, které postihuje blízce příbuzná plemena severských psů: Finský laponský pes, Švédský laponský pes a Laponský pastevecký pes. U postižených jedinců dochází k poruše metabolismu glykogenu, což vede k jeho hromadění ve vakuolách buněk myokardu, jater, hladkých svalových vláken jícnu a mozkové kůry. Příčinou vzniku onemocnění je nedostatečná aktivita lysozomálního enzymu alfa-glukosidázy, která hraje zásadní roli při degradaci glykogenu na glukózu uvnitř lysozomu. Klinické příznaky u jedinců s touto poruchou jsou velice závažného charakteru. Dochází u nich k progresivní svalové slabosti, zvracení způsobenému dilatací jícnu, srdečnímu onemocnění, hypertrofii myokardu a celkově ztrátě fyzické kondice. Seppälä a kol. (2013) otestovali kandidátní gen GAA a mutaci c.2237G>A, která vede ke vzniku předčasného stop kodonu. Vzhledem k progresi klinických příznaků dochází u postižených jedinců k smrti do věku 2 let, případně je nutná eutanázie.

GSDII je autozomálně recesivní dědičné onemocnění a projeví se u jedinců, kteří získají mutovaný gen od obou svých rodičů. Tito jedinci jsou označováni jako P/P (pozitivní/pozitivní). Přenašeči mutovaného genu, označovaní N/P (negativní/pozitivní), mají mutovaný gen pouze od jednoho z rodičů a nevykazují žádné klinické příznaky. Vzhledem k přítomnosti jedné kopie mutovaného genu však přenášejí nemoc na své potomky. Při krytí dvou heterozygotů (N/P) tedy bude teoreticky 25% potomků zdravých, 50% potomků budou přenašeči a 25% zdědí oba geny od svých rodičů mutované a budou tedy postižení. Křížení zdravého jedince (N/N) a přenašeče pro tuto mutaci (N/P) jedince dá teoreticky ve výsledném vrhu za vznik 50% přenašečům a 50% zdravým jedincům. Pokud bychom kryli přenašeče (N/P) a postiženého jedince (P/P), tak by naopak teoreticky vzniklo 50% postižených jedinců a 50% přenašečů.

převzato z www.genomia.cz